3. Léčba srdečního selhání

Léky na srdeční selhání

V léčbě srdečního selhání se uplatňují tři hlavní léčebné postupy, mezi které patří léčba léky, léčba změnou životního stylu (režimová opatření) a přístrojová nebo katetrzační ablace.

Léky ovlivňující onemocnění

Tyto léky prokazatelně prodlužují pacientům se srdečním selháním život, snižují pravděpodobnost zhoršení stavu a nutnosti hospitalizace a také snižují riziko poruch srdečního rytmu. Do této skupiny patří:

beta-blokátory

inhibitory angiotenzin-konvertujícího enzymu (ACE-inhibitory)

blokátory receptoru pro angiotenzin II (sartany)

blokátory receptoru pro aldosteron

duální inhibiotory neprilysinu/receptoru pro angiotensin II (ARNi)

Jak bylo řečeno, srdeční selhání vede k významně vyšší aktivitě sympatického nervového systému a systému renin-angiotenzin-aldosteron. Výše uvedené léky blokují na různých úrovních tyto nadměrně aktivované procesy.

Jejich prospěšnost byla prokázána ve velkých studiích s mnoha tisíci pacienty. Takto léčeným pacientům se daří podstatně lépe než těm neléčeným. Nejenže se cítí lépe, ale mají i nižší riziko náhlých závažných poruch srdečního rytmu, nižší riziko zhoršení stavu s nutností být přijat do nemocnice a také vyšší celkovou délku života.

Uvedené léky snižují krevní tlak, je tedy nutné začínat s nízkými dávkami, které se postupem času při dobré toleranci zvyšují. Pacient by měl užívat maximální dávku, kterou toleruje. Užívání těchto léků se nesmí bez vědomí lékaře přerušit.

Diuretika

Srdeční selhání je často spojeno s hromaděním vody v organismu a zavodňováním. Diuretika blokují zpětné vstřebávání moči v ledvinách, takže se vyloučí více tekutiny a dochází k odvodnění. Na rozdíl od beta-blokátorů, ACE-inhibitorů, inhibitorů mineralokortikoidního receptoru a duálních inhibitorů neprilysinu/receptorů pro angiotenzin II nemají diuretika takový vliv na prognózu pacientů (neprodlužují život), avšak účinně regulují nepříjemné zadržování tekutin v těle. Nemocný se srdečním selháním by měl užívat jen tak malou dávku diuretik, která stačí k tomu, aby se nezavodňoval. Z diuretik se nejčastěji používá furosemid, u lehčích stádií srdečního selhání hydrochlorothiazid nebo indapamid. Dávku diuretik si pacient může sám krátkodobě upravovat dle aktuálního stavu, ale pouze po předchozí domluvě s lékařem. Někteří „zkušení“ pacienti si můžou krátkodobě zvýšit dávku diuretik při rychlém vzestupu tělesné váhy v důsledku zadržování tekutin, viz níže.

Příležitostně se u vybraných pacientů používají i další léky, například digoxin, nebo lék, který zpomaluje tepovou frekvenci (ivabradin).